Její jméno? Ale to není vůbec důležitý… Potkal jsem ji v autobuse na letišti. Blond, unaveně pozorovala svět. Běžné ženské krámy kolem sebe, kabelka, kufřík, taška a...kulaté, dlouhé, zelené pouzdro. Luk? Ne. Puška? Dneska puška do letadla? Jseš idiot? Kde jsem to jenom viděl? Střelím bez rozmyslu naslepo. Malířskej stojan! Kejvnu hlavou tím směrem. Zelené oči obživly. Ta tam je únava. Hra začíná .... Odhadoval jsem to tak na dva, tři sety, když se bude moc bránit. Už dopředu jsem tušil, že když se budu snažit, tak bych na ní možná i měl... Začala velmi vlažně. Docela hezky se s ní kvendalo. Galantnost a dobré staré mravy, to potěší, i když jseš starej, vošklivej a Milda Kopeckej přidal: starej, vošklivej a žid. Zjevně se jí mnoho lichotek v životě nedostalo. Vypadala docela zkrotle a klidná společnost jí dělala dobře. Skutečně maluje a právě se vrací z Thajska. Zelené dálky. Čisté oči. Odhaduji. Pravá blondýna? A všude? Asi ne, to je dneska čistá vzácnost! Hormony o sebe navzájem drkly. Pozor! A už v tom zase lítám. Vzbuď se! Vždyť je to profesionálka. A byla. Jenom se trochu otřepala, nasála vůni kořisti! A už to jelo. Servis, krátkej ritern forhandem, a znovu ritern s liftovaným backhand uplně na druhou stranu... Netrvalo to dlouho... A pak, mě nakonec, jako dezert, zařízla esem! Ještě že to byla jenom hra! Děkuji slečno, bylo to krásné odpoledne, krásnej zápas a let. A v tom jsem se probral. Ta samá, pospávala na vedlejším sedadle, jemně se jí ještě perlil pot na horním rtu, trochu zrychleně dýchala a spokojeně se usmívala. Jak pak ne! Pěkně jsi mě to zařízla!!! A to zelený, nablblý, plastový, kulatý pouzdro, co to všechno způsobilo, mě pořád tlačilo do stehna.
J.N. Café Jubilee na barové stoličce, Malta-Sliema 2.2.2010