Jenom jsem na ni pomyslel a už tu byla. Lehkostí vánku se přenášela z místa na místo. Teď, změněná v sovu. Nemohla dovnitř. Dveře byly nečekaně těsně zavřené. Nechtěly komunikovat. Jenom klíčová dírka po chvíli začala měnit barvu, až se ustálila na jasné signální zeleni. Sliz si hrdinně razil cestu stavítky zámku. Jen dopadl na zem, stály tam italské lodičky. A další a další nekonečně netrpělivá porce signální zeleně se zbrkle hrnula ven. Lodičky, zprvu plné až po okraj zeleným eklhaftem, rostly, sílily v úžasná lýtka, svůdná kolena, božská stehna….a?! Představa se zhmotňovala! Takovej senzační model a z tak odpornýho hnusu, a tady u mě v pokoji? Je to vůbec možný? Vagóny do sebe jemně a nesměle na seřazovacím nádraží v tlustém střevě drkly, a věčný, materialisticko militantní kreténí egyptský faraón, z pěti hvězdičkového hotelu, ukázal svou sílu. I senzační etherickou halucinaci v lodičkách jsem tam po x-tém překotném vyprázdnění spláchl. Ať žije Sianai! Ať žije Egypt a Grandhotel Plaza! A hotelové WC!
J.N. Sharm el Sheikh
Grandhotel Plaza, Shisha Corner přezívaná hašišárna 16.11. 2009