Jsem tulák pocitů, genius přecitlivělosti. Uvědomil si Giano, když se na něj tlačila hranatá, červená kolena od vedle. Slečna je průměrná a kolena jsou ostře senzační. Nebo senzačně ostrá? Snad bylo v divadle málo místa? Nebo ta hra nestála za nic? Jenom ta barva z kolen ne a ne pustit, abych si trochu toho pocitu odnesl domů a mohl se tím chvíli laskat. „No tak jó! Co s tím nadělám. Jsem přecitlivělej pitomec s velkou obrazotvorností a každá sebenepatrnější zcela normálně banální příhoda mě vykolejí.“ Na věži opodál odbíjí půl, hudba už dávno nehraje. I divadlo opustil poslední kulhavý kulisák a mě pořád tlačí ta kolena co odešla dávno spát.. Snad i já trochu kulhám. Jsem už takovej. Divnej. Přecitlivělej. Pozoruji ptáky a jejich let. Rorýsa ve vzduchu a na věži zatím odbila celá.
J.N. Dobř. 13.5.2010